Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
Podpořte Harry Pottera
umístěte na své stránky ikonku
Nedávám sem svůj e-mail protože si myslím kolik lidí ho bude chtít .. ale kdyby někdo chtěl nějaké informace nebo spřátelení pište na něj :)

Milada.rozkova@seznam.cz
 
 
 

Kapitola č. 32: Únos

Vysoký hrad se vypínal nad jezerem ve kterém se odrážel obrys velké žhavé koule, která se skláněla k zemi a během chvíle měla zapadnout za obzor. Nikdo nemohl vidět postavu kráčející proti jezeru, protože byla ukrytá pod neviditelným pláštěm. Právě ten pomohl Albusovi dostat se bezpečně do Prasinek a zpět, aby si koupil chybějící inkredience do připravovaného lektvaru. Věděl o dvojici skývající se v Zapovězeném lese, neustále střežící každý jeho krok. Lenara s Terezou se pokoušely dostat do hradu, ale ten byl naštěstí chráněný lépe než kdykoliv předtím. Sledovací kouzlo jim navíc pomohlo přesně lokalizovat kde se obě nacházejí a měli tak jistotu, že se nepokusí o žádný útok na někoho z jejich blízkých. A tak se Albus mohl soustředit výhradně na lektvar, který se Severusovou pomocí připravoval už čtvrtý den.

„Máš to?“ ozval se strohý hlas z obrazu a černovlasý kouzelník stojící ještě mezi dveřmi přikývl.

„Výborně, takže ten kořen nejdřív nakrájej a potom rozdrť. Musíš z něho dostat co možná nejvíc šťávy.“ instruoval ho jeho učitel a Albus se prostě musel zašklebit. Věděl, že Severus je učitel každým kouskem svého já a když sám se nemohl vaření osobně zúčastnit, naváděl svého přítele při každém kroku. Bylo to něco, na co byli oba zvyklí a dalo by se říct, že jsou sehraný tým.

„Poslouchej Severusi, když už nám to s tím lektvarem tak dobře jde, máme už jen jeden problém.“ ozval se když odložil skleněnou tyčinku a snížil oheň pod kotlíkem.

„A to?“ zeptal se muž na obraze a tázavě zvednul obočí.

„No... jak ho Lenaře nalít do krku.“ pokrčil rameny Albus a svezl se do prázdného křesla.

„Hm, myslím, že tento problém můžeš pustit z hlavy. Chápu, že o tomto lektvaru toho moc nevíš, ale já sám jsem se o něj zajímal několik měsíců, než jsem se dozvěděl, to co jsem potřeboval.“

„Cože? Ty tenhle lektvar znáš? To proto jsi znal jeho složení?“

„Ne, neznal jsem jeho složení. Tento lektvar Zkázy, jak se s oblibou nazývá, protože znamená zkázu pro ty, kteří se pokusili přelstít smrt, je odlišný v závislosti na tom, jaký lektvar Znovuzrození použiješ, je jich totiž víc variant. Ale podstata jejich přípravy je stajná.“ vysvětloval Severus trpělivě a zamračil se jak se snažil vzpomentout si na všechny detaily ohledně směsi, která právě bublala v kotlíku.

„Hm, takže mi o tom můžeš říct víc?“ vyzýval ho Albus a narovnal se v křesle v očekávání vysvětlení.

„Hledal jsem o tom něco v době, kdy povstal Voldemort. Myslel jsem, že by bylo možné použít ho na jeho zkázu, ale základnjím předpokladem k jeho použití je, že duše, která se vrátila se musí převtělit do cizího těla. Když ale mělo Voldemort vlastní tělo, pohasla moje naděje na to, že by jsem ho mohl zničit dřív, než posílí svoji moc.

„Aha.“ ozval se Albus a vzápětí si uvědomil jak „inteligentně“ to znělo a začervenal se. Nezdálo se však, že by si toho Severus všiml a pokračoval dál.

„Úkolem tohoto lektvaru je vypudit navrácenou duši z těla. Proto není třeba lektvar vypít, ale stačí, aby se pár kapek dotklo těla a vytvoří něco jako ochranu proti cizí duši. Ta musí tělo opustit a aby si nenašla jiné tělo, musí být použito kouzlo, které ji nevrátí zpět tam, kam patří.“

„Do háje, netušil jsem, že má takovýto účinek. Takže stačí, když hodím flaštičku s lektvarem co nejblíž k Aranel a když se rozprskne, mělo by to fungovat?“

„Teoreticky ano, prakticky... doufá že ano.“ uzavřel Severus a mladší kouzelník a přikývl na znamení že porozuměl.

„Pro jistotu si vezmu víc flaštuček kdyby se mi to nepodařilo na první pokus.“ řekl a postavil se ke kotlíku aby naplnil flakónky zářivě žlutou tekutinou. Netrvalo to ani půl hodiny a byl na odchodě i taškou, ve které bezpečně uchovával svůj drahocenný lektvar.

„Albusi, buď opatrný.ů ozval se najednou hlas profesora a on s překvapením zachytil obavy ve spodním tónu jeho hlasu.

„Samozřejmě, jako vždycky.“

„To není žert Albusi. Kouzlo, které se chystáš použít je velmi náročné.“ oponoval Snape rozmrzele.

„Chceš tím naznačit, že to nezvládnu?“ ohradil se, ale jediný Snapeův pohled zastavil příval jeho protestů.

„Samozřejmě, že ne. S politováním však musím konstatovat, že přestože jsou všichni Potterovi pěkní zabedněnci, dokážou všechno, co si v té svojí tvrdohlavé makovici usmyslí.“

„Teď nevím, jestli se mám urazit, nebo to brát jako lichotku.“ zašklebil se Albus.

„To kouzlo ti v nejlepším případě odčerpá mnoho enrgie. Vzpomínáš si, co se stalo když jsi se při složitějším léčení vyčerpal.“ připomenul Snape a Albus věděl o čem mluví. Naposledy se úplně vyčerpal právě tehdy, když se mu podařilo dostat z komatu způsobeného Lenařiným kouzlem. Prospam asi týden, aby získal zpět svoje síly.

„Říkáš v lepším případě. Co se múže stát v tom horším?“ zeptal se s obavami.

„Kouzlo se může kdykoliv zvrtnout a obrátit se proti tobě.“ zamumlal Snape téměř neslyšně a Albus nahlas polknul.

„Děkuju za pomoc Severusi. Dám si pozor.“

„V to doufám. Přece jenom, stále dávám přednost tomu, komunikovat s tebou skrz tento portrét, než osobně v našem světě. Tvůj otec mi tady bohatě stačí, nemusíš k nám moc pospíchat.“ řekl a snažil se použít řádnou dávku sarkazmu, ale přesto Albus věděl, že je to Snapeův způsob, jak mu říct, že se o něj bojí a nepřeje si, aby se mu něco stalo.

„Neboj, otravovat budu i tak.“ zašklebil se Albus a po chvíli ticha, během které si hleděli upřeně do očí, sáhl na kliku a zamířil ven z laboratoře, z ředitelny i z hradu.

Než vyšel hlavním vchodem, přehodil přes sebe znova Jamesův plášť a v duchu děkoval bratrovi za prozíravost, když mu ho půjčoval. Potichu se kradl k lesu, kde tušil dvě osoby, s kterými se měl utkat v posledním boji. Kdo z něho vyjde jako vítězně? To netušil, ale byl odhodlaný udělat cokoliv, aby jeho případná oběť nebyla marná. Pokud má při této akci zemřít, vezme přitom Lenaru sebou a pokusí se zachránit svoji dceru.

Byla už tmavá noc a tak měl výhodu v tom, že jeho sokyně spaly. Jednoduchým kouzlem spoutal a umlčel Terezu, která se následkem kouzla probudila a zděšeně se podívala Albusovi do tváře. Nevěděla, co má v plánu, ale tušila, že se jí to nebude líbit. Albus ji přitáhl k sobě pod plášť a jemným postrčením probudil Lenaru. Ta se rozespale rozhlédla kolem sebe, pevně svírajíce hůlku v pravé ruce. Podívala se směrem k Tereziné posteli a zděšeně zjistila, že její společnice tady není.

„Terezo, kde jsi?“ zavolala, ale ne příliš nahlas, aby nevyplašila nebezpečné tvory žijící v tomto lese.

„Tereza ti nepomůže. Odteď to bude jen mezi tebou a mnou.“ ozval se Albus a byl rád, že má na sobě plášť. Mohla ho slyšet, ale ne vidět a tak se zběsile rozhlížela okolo.

„Kde jsi? Ukaž se ty zbabělče!“ okřikla ho naštvaně, ale odpověí jí byl jen trpký smích.

„Toto není vhodné místo ani čas. Ty víš kde tě budu čekat. Tak si pospěš, chceš se mě přece už jednou pro vždy zbavit, nebo ne?“ provokoval ji s hůlkou stále v pohotovosti.

„Za to mi zaplatíš Albusi!“ vyhrožovala a vystřelila pár kleteb naslepo a jen těsně minula Albuse s Terezou.

„Takže nashledanou na Avalonu Lenaro. Budu se těšit.“ řekl klidně a tichem se rozlehlo hlasité puknutí, když se dvojice krytá pláštěm přemístila na břeh jezera, odkud se měli na člunu přeplavit na záhadný, mlhou zahalený ostrov.