Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
Podpořte Harry Pottera
umístěte na své stránky ikonku
Nedávám sem svůj e-mail protože si myslím kolik lidí ho bude chtít .. ale kdyby někdo chtěl nějaké informace nebo spřátelení pište na něj :)

Milada.rozkova@seznam.cz
 
 
 

Kapitola č. 28: Mlhy Avalonu

Tři týdny uběhly jako voda a Albus se těšil z toho, že může být v kruhu svých blízkých. Jeho nejmladší sestra Elisabeth se stala matkou a tak jediným bezdětným členem potterovského klanu zůstala Annie. Malý Sailon, tak pojmenovala Lis svého syna, si je všechny okamžitě získal a Albus si s bolestí v srdci připomněl, jak moc se jeho život změnil od Aranelina narození. Bohužel, nemohl říct, že by to byly změny k lepšímu a nyní částečně chápal, proč tomu tak bylo.

Naštěstí Ginny moc neprotestovala proti Albusovu rozhodnutí hladat Aranel a on měl podezření, že nejen Lilly a James, ale dokonce teta Hermiona s jeho matkou mluvila předtím, než společně odcestovali do Egypta.

„Zítra odcházíš, že?“ zaptala se ho Lis potichu, protože nejmladší člen jejich rodiny právě usínal.

„Ano, chtěl jsem se rozlooučit.“ souhlasil a posadil se vedle ní, něžně hladíce dítě. Chlapeček na chvíli otevřel očka a ukázal jim svoje krásně hnědé duhovky a než je znovu zavřel, zeširoka si zívl.

„Je tak krásný...nemohu uvěřit, že jsem se stala matkou.“ vzdychla Lis šťastně a Al ji jemně objal.

„Je to krásný pocit, držet v náručí vlastní dítě.“ souhlasil, ale náhle se ztratil ve vlastních vzpomínkách.

„Zase se ti vrátí. Ty to dokážeš.“ chlácholila ho, jen co zpozorovala jakým směrem se jeo myšlenky ubírají.

„Dávejte na sebe pozor. Vrátím se co nejdřív.“ řekl nakonec a vtiskl jí letmý polibek na čelo.

„Buď opatrný.“ odpověděla podobně a dívala se za ním, když se dveře dětského pokoje zavřely. Obávala se toho, že by to mohlo být naposledy, co ho vidí.


Byl na cestách už víc než dva týdny, prodírajíce se lesy, brodíc se řekami a hnaný neznámou silou, která ho nutila pospíšit si a co nejdříve skončit toto trápení, nejen jeho osobní, ale i celého světa. Po úmorné cestě zůstal stát na břehu obrovského jezera, které sotva viděl. Celé bylo zahalené v obrovském oblaku mlhy, která bránila lidem ve výhledu. Srdce mu začalo být jako splašené, když se ujistil, že je na místě. Na místě, které tak moc chtěl a potřeboval najít. Uprostřed tohoto jezera nepochybně leží ostrov nazývaný Avalon. V mysli se mu vybavila poslední slova jeho tety Hermiony, když ji žádal, aby mu řekla vše, co o Avalonu ví.

Toto místo je opředené mnoha legendami, takže je těžké určit, co z toho je pravda a co je jen výmysl. Podle některých není možné ho najít a ten, kdo se o to pokusí většinou zabloudí v neproniknutelné mlze. Je to jedna z legend, které věří i mudlové...dokonce o tom natočili celkem pěkný film. Ale vážně nevím co víc ti říct. Podle některých tady Morgana žila celý život až do své smrti, podle některých tady stále ještě žije, ale to je podle mě jenom výmysl, ani nejmocnější čaroděj nemůže žít tak dlouho. Jedno je však jisté Albusi, musíš být opatrný. Když vstoupíš do mlhy, je velmi pravděpodobné, že by jsi se mohl ztratit. Raději bych to nedělala.

Albus se ještě jednou podíval na mlhu, která se mu začala ovíjet okolo nohou a po těle mu přeběhla husí kůže. Bylo to horší než oblak dýmu...skrz tuto mlhu nebylo vidět na krok a na zlomek sekundy zaváhal. Jenomže v tom si vzpomněl na všechny, které mu Lenara vzala a na ty, o které by její vinou ještě mohl přijít. Nechtěl ztratit víc než doteď a byl ochotný pro to riskovat vše. Pokud se v mlze ztratí, aspoň to všechno skončí. Skončí a jeho duše snad konečně najde klid.

Podíval se po okolí a jeho zrak spočinul na hrubém kořenu ležícím opodál. To bude stačit, pomyslel si a vytáhl hůlku.

„Per-muto lenunculus.“ zamumlal a z kořene se najednou stala malá loďka, která na svou palubu namohla vzít rozhodně víc, než jednoho pasažéra. Naštěstí pro Albuse, byl sám a tak přitáhl loďku k jezeru a opatrně do ní nastoupil. Začaroval ji tak, aby plavala stále rovně a neměnila směr a ona se opravdu posunula vpřed.

Jeho tělo bylo zkřehnuté po tom, co se plavil po jezeře 5 dní a 5 nocí, bloudíc v mlze, která byla čím dál tím víc naproniknutelná. Už se téměř vzdával naděje, že narazí na ostrov, když pocítil silné škubnutí a loďka se převrhla. Zprvu byl v šoku a téměř zpanikařil, ale rychle si uvědomil, že voda mu nesahá víc, než po kolena a on se unaveně doplazil ke břehu. Znaveně padl na zem a ztěžka oddychoval. Byl unavený a chtěl spát, ale neznámý hlas ho vytrhl z jeho dřímoty a on překvapeně vzhlédl ke staré zeně stojící přímo před ním.

„Vítej na Avalonu, Albusi Severusi.“ řekla tichým, ale teplým hlasem a najednou mlha okolo začala ustupovat. Jeho chladné tělo vděčně přijalo hřejivé pohlazení slunečních paprsků a na tváři se mu objevil nesmělý úsměv.


Okolo nebylo nic jiného než pusté pole. Zdálo se, jako by tady už roky nikdo nezasel jediné zrnko, natož aby něco vzklíčilo. Jako by to všechno okolo už před časem zachvátil rozsáhlý požár, z kterého se příroda už nedokázala vzpamatovat. Dalším důkazem pustiny byly trosky velkého rodinného domu, které se hromadily nedaleko osaměle stojících postav zahalených v pláštích.

„Dobrá práce, moje paní. Všechno jde podle plánu.“ konstatovala černovlasá čarodějnice směrem k mladší, jejíž zjev svědčil o tom, že je stále ještě dítětem.

„Všecho šlo podle plánu, až doteď. Donovenovi jsou konečně po smrti, všichni do jednoho, ale nadále takové štěstí mít nebudeme. Musíme postupovat rychle. Ten idiot si totiž nedá říct a já se obávám, že by nám mohl opět zkřížit cestu.“ ozval se dětský hlas, avšak plný zloby a nenávisti. Žádné dítě by v sobě nemělo nosit tolik zla, ale on už ve skutečnosti nebyla dítětem. Byla mnohem víc. Byla jednou z nejmocnějších čarodějek na světě a porazit ji není lehké. Přesto si uvědomovala svoje slabosti a obávala se, že by je mohl někdo odhalit.

„Myslíte Albuse? Byla jsem skutčeně překvapená, že se vůbec dokázal vzpamatovat z vaší kletby.“ odpověděla Tereza a zamračeně se podívala na dům, který ještě před chvíli stál uprostřed rozkvetlých luk a polí. Zůstaly z něho už jen trosky, tak jako z ní. Ano, Tereza si uvědomovala, jak moc ji ovlivnilo to, co udělala. Jenom že naměla na výběr. Vlastně...byla to volba mezi životem a smtrí a ona ještě nebyla připravená zemřít.

„Ani já tomu nerozumím, ale přísahám, že toto mu nedaruji. Musíme ho zastavit dřív, než se dostane k Avalonu. Mohlo by nám to způsobit víc problémů, než si myslíš Terezo.“ odpověděla temně a ponořila se do vlastních myšlenek. Musela se připravit na všechno a právě nyní...musela počítat i s možností, že ten prokletý Potter najde způsob jak ji zastavit jednou provždy. Její jedinou možností bylo konat rychleji než on. K její vlastní smůle ho nemohla zabít a zbavit se tak poslední hrozby, kterou on rozhodně byl.